V ulicích je mír

Sybila odjela se Samíkem do Sídla a Sam zůstal ve městě sám*.
To jsou chvíle, kdy muži, manželé, mají tendenci si trošičku víc povolit.
Konkrétně Sam Elánius procházel městem v botách s takřka papundeklovou podrážkou.
Usmíval se. Ze strachu před jeho rozzářenou tváří se zločinci latentní i potentní takřka
neodvažovali vyjít do ulic. Bylo klidno a mír.
Jen velmi zdatný pozorovatel by totiž poznal, že to není klasický policejní úsměv č. 6 - vím na tebe něco, co nevíš, že vím, ale Elániovská jednička - právě cítím skrz dlažbu tep města.
--------------
*Asi milion dalších spoluobčanů, z valné části latentních zločinců, teď nepočítáme.