Dnes jsem váhala, jestli jim to cpát do jejich příběhu. Ale budiž. Snad v tom to téma je.
[Doufám také, že jsem nikoho nevykradla. Od rána jsem poprvé online a jen na chvilku, takže drabblata jiných dočtu časem.]
Navazuje na Nečekaný dar.
A, ehm, dnes je to vlastně ze smutnějšího soudku.
Odpoledne bylo třeba zastat kus práce, ale po večeři, zatímco venku hrál vítr teskné písně, zůstali sedět u stolu a dali se víc do řeči. Naisa se konečně ujistila, že přízvuk jejich hosta není jen zdánlivý. Norrgh se pak o svém studiu rozpovídal víc.
„Dřív jsem nechápal, proč jsou naše jazyky tak odlišné. Třeba smrt. Zemřít stářím, zemřít v bitvě, zemřít hlady, zemřít na nemoc, my pro to nemáme samostatná slova. Musíme to opsat. Spousta potravy, kterou znám jménem, je tady prostě ovoce, obilí, něco takového. Přišlo mi to divné,“ pokrčil rameny. „Pak se vaše země stala mým druhým domovem.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jo, a tak to bývá. S jazyky.
Rya
Jo, a tak to bývá. S jazyky.
podařené!
Já to neokomentovala! Ostuda!
Terda
Já to neokomentovala! Ostuda! Samozřejmě se mi to líbí jako vždy.