Mlaďátko

Les byl jako na trní. Nikdo nevěděl, na koho zaútočí příště. Šedivíkům přebarvil vchod do doupěte na jásavě zelenou. Medvědi měli košichy plné bodláků. A co teprve větrnice! Však to byla jejich náčelnice, kdo si přišel stěžovat jako první.
„Podívej se, co mi udělal,“ lomila rukama. Její hněv ovšem neměl zdaleka takovou váhu, když jí teď hlavu zdobil upjatý drdol.
„No copato,“ krčil rameny nešťastně nejstarší čumbrk. „Je to mlaďátko. Mlaďátka jsou všicka lebelové.“
„Rebelové,“ opravila ho pedantsky větrnice, na kterou měl zřejmě nový účas překvapivě silný vliv. „A došlápněte si na Šlápečka! Jestli mě ještě jednou v noci učeše...“