Strážkyně spravedlnosti

Tvrdili, že žijeme v právním státě. Zdánlivě to je pravda - máme zákony, soudy, práva. Naivně jsem věřila, že to je nějaká záruka bezpečí, spravedlnosti. Byla jsem prostě blbá.
Znásilněnou mě nechali ležet v postranní uličce - naštěstí jsem to, narozdíl od stovek dalších obětí, přežila. Dokonce jsem i šla na policii a k soudu, domáhat se spravedlnosti.
Nemáš se sama v noci procházet, vyčetl mi příbuzný.
Ta sukně byla příliš vyzývavá, poučil mě právník.
Tehdy jsem pochopila, že za svá práva jsem zodpovědná sama. Chlapa, co mě znásilnil, jsem nakonec našla - znásilňovat už nebude, nemá totiž čím.
Jednou vás najdu všechny.