Kachna na vážkách

Nikdo nemohl říct, že by Butch Káčidy byl zbabělec.
(Pravda, pár pomýlených zapeřených zakačenců to zkusilo. Skoro beztrestně se z toho vypotácel jediný – trefil krátké Butchovo období zen-kačismu.)
Neochotně si ale přiznával, že něco na tom tlučení ho znepokojuje.
Občas někdo v noci potřeboval výpomoc. Butch to neměl rád, jenže rozhlašovat, že večer si chcete navléct papuče, vypít thé a spát, by vám zavraždilo image a poslalo vám dostavníkem její ohlodané kostičky.
Snad... ta rytmičnost.
Nesměle mu v hlavě zaťukala myšlenka.
Něco se snažilo proklovat z vajíčka vzpomínky.
Butch pokrčil křídly – Vzkač se! – a otevřel.
Vysoká tmavá silueta zahučela:
„Pojď.“