Potkal lev vodnářku

Na břehu řeky si řekli. Přímo, otevřeně.
Hlavně letmo, bez lásky, levně. Pro okolí.
Vodnářka, nohy nakřivo, v kříži lehká. On kořist, já kořist, nestvořím příběh bez vnitřního křiku…
Lev, velitel bez vojska, brýlatý intelektuál. Má-li být král, volí i na levačku.
„Třepot řas, přítelkyně mé, a je napřímen!“
„Zalovím vilným pohledem, volové, lusknu, vlhko.“
Netušíce, panic a panna, že před sebou křest.
"Překvapila!"
"Spíš bych věřil v levitaci, než že on..."
"Překvapilas!"
"Já levitovala!"
Když kořen do chřtánu dokořán...
Plány zhatily pleny.
"Já se - upřímně - chtěla předvést!"
"A já - víš - sledoval svou prestiž!"
Obklopeni dětmi děkovali za dávné vytahování.