Z krabice na dně skříně na ní vykoukly staré pastelky. Nechala si je jako připomínku dětství. Ne, že by na něj vzpomínala nějak zvlášť ráda. Ale dostala je kdysi od mámy, nejcennější poklad, s kterým strávila celé roky. Kreslila, zatímco se rodiče hádali. Kreslila, když seděla na klíně mamince, která zadržovala slzy. Kreslila věci, které neměla. Lidi, které nepoznala. Sny, které se měly splnit, jen co dospěje. Celý krásný a dlouhý život, plný zážitků a radosti. Bůh ví, kam se ty touhy ztratily. Brzo už bude kupovat pastelky svojí dceři. Naučí jí, jak nezapomínat svoje sny. Snad to bude umět.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Smutné, ale moc pěkné. A ta
Profesor
Smutné, ale moc pěkné. A ta naděje na závěr...
Díky, snad to ten konec
myday
Díky, snad to ten konec vytáhnul do lepší nálady...
Úžasné, krásné!
Doktor
Úžasné, krásné!
Ó děkuji!
myday
Ó děkuji!
Moc hezké:) Mám slabost pro
akai
Moc hezké:) Mám slabost pro posmutnělé příběhy, které však končí takovým tím malým světýlkem naděje:)
To jsem ráda, že jsem se ti
myday
To jsem ráda, že jsem se ti strefila do noty :)
To jsem ráda, že jsem se ti
myday
To jsem ráda, že jsem se ti strefila do noty :)
awwwww.... vlastně je to
Zuzka
awwwww.... vlastně je to krásný, i když posmutnělý. Navíc má dceruška po kom zdědit nadání :)
Děkuji ;)
myday
Děkuji ;)