Jak se máte?

V určitém stadiu deprese přestanete zvládat small talk. Ne proto, že je to tak složitý úkon, spíš proto, že small talk ve vašem případě znamená snůšku lží. Přestanete se ptát lidí, jak se mají – mohli by vám otázku oplatit.
Je úterý. Sestřička zamkne dveře na balkón a nahání pacienty do místnosti.
„Arteterapiééé!“
Sedím v kroužku bláznů a hledám bezpečné místo, kam odložit oči.
Někdo mi nabízí pastelky.
„Co že máme namalovat?“
„Zkuste pomocí barev vyjádřit, jak se máte.“
„Já neumím kreslit.“
„Už jste viděla kreslit mě?“
Vzhlédnu. Terapeutka na mě upírá hnědé oči. Vypadá upřímně pobaveně.
Beru do ruky pastelku.