Utopení muži

Sůl v očích pálí, v ranách štípe,
plíce bublají, stará kostra skřípe,
kostnaté ruce zdobené třískami,
záda ohnutá – tunami a tunami.
Nosí těžké náklady černého stříbra,
pro některé konec, pro některé výhra,
několikrát málem utopení muži,
po palubách se asynchronně pluží.
A večer s námořníky si sednou,
zapijí svou práci velkou dřevěnou bednou,
v ní zůstal naložený jakýsi nebožtík,
opar rumu záhy halí malý pokojík,
nehraje roli, čí smrt zapijí,
kdo stane se vítězem dalších partií,
pojdou všichni do jednoho,
kapitán, pirát, otrok – i ty, mátoho,
A pláčou rum, krev a slzy,
do rána ještě věčnost – a přesto příliš brzy.