Příběh pelikána

Krok, smýknutí se, mrazivý vítr, chvějící se údy, zaťaté zuby a další krok. Sníh se lepí a chňapá po nohou.
Když při delším kroku uklouzla a zapotácela se, dítě se probudilo a rozplakalo se.
Nešťastně pohlédla synkovi do tváře, která se kroutila v plačtivé grimase. Dítě nekřičelo proto, že mu byla zima. Mělo hlad.
Matka sledovala, jak naprázdno otvírá a zavírá pusu, skoro slyšela neartikulovanou prosbu o potravu.
Nekonečně ji bolelo, že mu nemohla dát najíst, ale všude kolem byla pustina.
Bolest jako bolest, pomyslela si, když se jí nůž zakousl do ruky, a ona dala synovi pít vlastní krev.