Stínohra
Věnováno mému bratrovi.
Byly 2 hodiny noční, naše hudební sezení se tentokrát protáhlo. Někdo odešel spát do hostinského pokoje, někdo odešel úplně. Zhasli jsme. Venku fičel vítr a rozkýval větve borovic na zahradě, skrze ně pak Měsíc kreslil po stěnách skákavé stíny. Bratr je chvilku pozoroval, pak začal něco vybrnkávat. Otočil se ke mně.
"C,D,E pauza D,D,E pauza E,C".
Položil jsem ruku na klaviaturu Oberheima.
"Tempo?"
Jen ukázal očima na tančící stíny.
Zkusil jsem akord C,Dis1,G1 a k tomu tu jednoduchou melodii na vypůjčený Nord lead. Improvizovali jsme kolem základní linky. Skladba se stala bratrovým requiem.
Adam MacColla (1973 - 2015)
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Zamrazilo
Zamrazilo
Vím. Omlouvám se.
Vím. Omlouvám se.
Teda, ta poslední věta mě
Teda, ta poslední věta mě úplně přikovala k židli. Velice dobře napsané. :)
Díky.
Díky.
Podepisuju... Na víc se
Podepisuju... Na víc se nezmůžu.
To nevadí, díky.
To nevadí, díky.
Tedy...uf. Je to úžasné, ale
Tedy...uf. Je to úžasné, ale poslední věta to otočí tak, že se stáhne hrdlo a člověk jen polkne. Jaká síla může být v pouhých sto slovech...
Děkuji.
Děkuji.
Uf. Uf. Uf. Silné.
Uf. Uf. Uf. Silné.
Díky.
Díky.
Připojuji se ke komentářům
Připojuji se ke komentářům nade mnou. Auvej.
I tobě díky.
I tobě díky.
Krásné!
Ale strašně smutné.
Moc mi chybí.
Moc mi chybí.
Do rána protažená muzikantská
Do rána protažená muzikantská setkání znám a vím, jak pak bývají ta svítání nostalgická. Ale tohle jsem nečekala. 42 let, to je tak strašně brzy...
Někdy to jde rychle.
Někdy to jde rychle.
:-(
Uf... silné
Díky.
Díky.
Závěr mne zaskočil, tak jako
Závěr mne zaskočil, tak jako vždy zaskočí smrt samotná. I když jsou situace, kdy se víceméně očekává, stejně to tak je. Snad tou bezmocí něco proti tomu udělat.
Je to možné.
Je to možné.
Doufám, žes ji od té doby už
Doufám, žes ji od té doby už aspoň jednou bráchovi zahrál znovu. <3
Když se zaposloucháš, uslyšíš, jak pořád hraje s tebou.
Hráváme mu ji občas všichni.
Hráváme mu ji občas všichni. Hodně se změnila. Má několik klávesových linek, košatější melodii, jednoduchou bicí linku. Ale někdy, když je hluboká noc, mu ji hraji sám. V té podobě jak jsme ji poprvé spolu vymysleli. A ano, pak to slyším.
Děkuju za krásné drabble a
Děkuju za krásné drabble a přeju, aby časem vzpomínání bylo už jen krásné a tolik nebolelo.
Já děkuji.
Já děkuji.
To je krásné a mrazivé. Až
To je krásné a mrazivé. Až jsem se zajíkla.
Díky Katty.
Díky Katty.
Alasdaire, přemýšlím, co
Alasdaire, přemýšlím, co napsat. Ta melodie mi zní v hlavě. Snad jen aby bolest odezněla a dokázal jsi vzpomínat už jen s nostalgií a láskou.
Děkuji.
Děkuji.
Taky děkuju. Je to strašně
Taky děkuju. Je to strašně bolavé. Taky mám jednu takovou píseň. Já tu poslední větu z nějakýho důvodu čekala, ale nijak to neumenšilo ten mrazivě prázdnej pocit.
Asi proto, že máš podobnou
Asi proto, že máš podobnou zkušenost. Díky.
Někdy je sto slov tak
Někdy je sto slov tak žalostně málo a někdy se do nich vejdou celá dramata.
Je to tak.
Je to tak.
objala melodii a Alasdaira a
objala melodii a Alasdaira a noční hraní objalo ji
Jsi milá, děkuji.
Jsi milá, děkuji.
Ach
Hned jsem tu počítala, a vyšlo mi strašně nízké číslo, jakkoliv na stránkách Dlouhé cesty potkávám čísla mnohem horší.
Hudební setkání protažená někdy vyloženě do rána bílého znám, ale naštěstí (ještě?) nikdy nebyla poznamenána tímhle. Z druhé strany, někdy bych to snad i chtěla.
Každopádně drabble je mrazivě krásné.
Psalo se mi nejhůř protože je
Psalo se mi nejhůř protože je to ještě čerstvé a zároveň nejlíp, protože to není stará vzpomínka.
Zrovna jsem myslela na svého
Zrovna jsem myslela na svého (už) bývalého přítele, se kterým jsem byla 5 let a říkala jsem si: Lepší ztratit vztah, než toho člověka. A hned nato jsem začala číst tvé drabble. Teď se mi chce hrozně brečet, je to tak silné.
Souhlasím, i mně se stáhlo
Souhlasím, i mně se stáhlo hrdlo... někdy ani nemusí být slov sto, stačí jich jen pár... Krásně napsané!
(Peggy Tail- už bývalého...? tázavě pozvedla obočí)