Archimédés. Další nicneříkající jméno, nějaký Řek, asi. Učitel si něco spokojeně mele u tabule, místnost je plná nervózního šumu. Za chvíli bude zvonit.
Vyráběl prý zbraně...Bože, jak dlouho to ještě bude trvat?!
Zabili ho nájezdníci, Římani, zřejmě...Jak taky jinak.
Jeho poslední slova byla prý: Neruš mi mé kruhy. No a co? Hledím z okna, hlavu si podepírám rukou a spřádám plány na další povídku. Zvoní.
Jdeš na oběd? Ne, odpovídám kamarádce.
Tebe to nějak vzalo, ty kruhy, směje se. Možná, říkám, s úsměvem se dívám na siluetu kříže na špičce kostelní věže. Poslední paprsky vykukují zpoza zvonice.
Možná...
Náhodou mne to vzalo docela vážně dost. Tohle téma se mi líbí. A i ta nálada. Napadá mne k tomu spoustu námětů na drabble, ale nakonec jsem napsala tohle, protože přišlo samo od sebe.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Je to moc hezké, takové
Tenny
Je to moc hezké, takové bezprostřední! Metaforická kachna ode mě! :)
Kachna.
Faob
Nikdy vlastně nevíme, co kdy kde jednou z toho, co kde zaslechneme, budeme potřebovat...
Pěkné drabble.
Profesor
Pěkné drabble.
Takové inspirace, co přijdou
Esclarte
Takové inspirace, co přijdou samy od sebe, se mi tady právě líbí. A je jasný, že na vyprávění o životě velkých lidí zaujmou právě takové zvláštnosti a dramata... Nikdy nezapoměnu na to, že Thales z Milétu spadl do studny a nikdy se neoženil, protože byl tak dlouho příliš mladý, až byl pak příliš starý.
To jsou pomluvy, do studny
Lee
To jsou pomluvy, do studny nespadl, vlezl tam, aby viděl na hvězdy. :D
Jinak krásné drabble, A., mám ráda takováhle obyčejná ze života. :) Akorát ti chybí fandom. :)
Milé a bezprostřední
Eurydiké
Jen to "možná...", kterým to končí, mě uvedlo do neplodných otázek. Možná co? :-)