Jedeme dál

Lucius vzhlédl od partie šachů, zatvářil se nevyzpytatelně a utrousil:
„Už jste tu zase?“
„Vloni se vám to líbilo, tak jsem si říkala, že bychom mohli v naší spolupráci pokračovat,“ usmála jsem se nevinně.
„Jaké děsivé plány máte pro letošní rok?“ zeptal se přesto nedůvěřivě.
„Sama nevím…“ rozhodila jsem ruce.
„Prosím?“ zamračil se.
„Jako bys ji neznal,“ vložil se do věci Severus. „Prostě bude improvizovat.“
„To se mi nezdá. Měli bychom chtít nějaké záruky.“
„Já bych jí do toho nezasahoval…“
„Správně, nerušte moje kruhy,“ řekla jsem nadšeně.
„Pravda,“ přikývl Lucius. „Nerušit, pozorovat. Zabít ji za to, co spáchá, můžeme vždycky…“