Jsme?

Vypadala na patnáct, ale musela být starší; na Farmu mladistvé neposílali. Krčila se pod keřem tiselida, hlavu v dlaních, ramena se chvěla.
Nejspíš byla feťačka už před prvním ochutnaným plodem, který nutně vedl k dalšímu - a dalšímu - až nezůstalo vůbec nic. Alexovi vyschlo v ústech, když si uvědomil škodu. Čtyřicet, možná padesát tisíc - tiselida byla vzácná a nesmírně drahá.
Droga pro boháče.
Nic pro vězně.
"Nemůžeme ji v tom průseru nechat," zamumlal Pepé. "Poslali by ji kdovíkam."
Dvacet nevěřícných pohledů se do něj zabodlo.
"No tak!" ošil se. "Jsme na jedný lodi, ne?"
Slunce už začínalo pražit, ale ticho studilo.