Důvěra

Na svůj první kontakt s nimi si nepamatuji, ale vím, že už jako dítě jsem je krmila, hladila, povídala si s nimi. Ve dvanácti jsem začala jezdit. Za tu dobu jsem na volno nikdy nepřešla do cvalu, tolik jsem se bála. Bojím se doteď. Pak příležitost odešla. Mám je ráda, protože nemluví. Naslouchají. Cítí přesně to, co vy. Vycítí sebemenší záchvěv vaší myšlenky. Proto jsou pro mne dokonalé bytosti. Ztělesnění síly a vznešenosti. Vždycky, když vidím, jak se žene kůň tryskem přes louku, tají se mi dech. Závidím jezdci jeho píli a odvahu. Důvěru ke zvířeti a víru v sebe.