Ať krásné skutky se dějí pro ni

Přes den polykají dálku, ač nechodí tempem auťáků. Jejich rána jsou ve znamení šumícího lesa i chladné rosy na bundách, a večery, ty patří ohňům a kytarám. A v tom všem a nad tím vším jsou chvíle s ní. Tichý rozhovor v zádech skupinky, poslední písnička před spaním, podaná ruka před velkým kmenem přes cestu. Neleká se louží, ten kmen by překonala i sama a dříví na oheň tahá snad odhodlaněji než půlka z nich, ale stejně mají potřebu ji chránit a snad i rozmazlovat. Je jediná, je jiná, tolik jejich a tak moc svá. Je dívkou v partě tuláků.