Majestát

Po krátkém, vlivném obídku,
jako moučník, rozumějte,
dostal jsem vám nabídku,
jen se klidně smějte.
Co bych mohl dělat,
když už něco,
že nemusím nic hledat,
a znám taky kde – co.
Odmítnout jsem nemohl,
pochopte to přece,
obočí jsem pozvedl,
oči sklopil k řece.
U řeky, ó ano,
u Vltavy sedíme,
je tu přece známo,
a na Hrad přitom hledíme.
Asi už vám svítá,
ona možnost uplatnění,
kde kdo místo vítá,
nad jiné už není.
Co vás nemá, že jsem váhal?
snad jak zvládnu onen nával.
Zběsile jsem přemýšleje,
pravil beze studu,
ať si Milda sedí kde je.
hajzldědkem budu.