Objev

"Věž?" echnul vrápo. "Tam přece žádná věž není!"
"Slýchal jsi pořádně?" rýpla si večerka.
Zahleděli jsme se na mapu.
"To je schodiště. Chodí po něm lidi. Vchod do něj by měl být někde... támhle?"
Kout a starý buben s přetrženým provázkem a povolenou kůží.
"To je divný vchod," zamyslel se drobek. "Tímhle projde možná tady rezoun, ale ne člověk."
Zvědavě jsme přilétli blíž. Buben nevrčel ani nekousal. Vypadal bezpečně.
My netopýři netrpíme klaustrofobií. Ostatně zimujeme v jeskyních. A taky velmi rádi prolézáme úzkými prostorami.
"To by chtělo prozkoumat," děla parkuše.
"Tak na co čekáme?" pronesl jsem otázku velmi řečnickou. "Jdeme!"