Rozhodnutí

„Přišel,“ sklonil hlavu bratr Metoděj. V podvečerním šeru usedl u malé tůňky a vzpomínal. Znovu viděl košík, se kterým chůva pánů na Cimburku chodívala do lesa a ze kterého se onoho večera před třinácti lety ozýval nespokojený pláč děťátka zabaleného do chůviny spodničky, vyrostlého v chlapce dychtivého po hrdinských historkách, silného, obratného a zároveň citlivého, oddaného panu Janovi, učenlivého, vytrvalého.
„Vítku,“ pokynul chlapci. „Trváš na svém rozhodnutí? Pamatuj, že je nemůžeš vzít zpět.“
Přikývl.
Stařec i chlapec zvolna sestoupili do tůňky.
„Tímto křtem se stáváš novým stvořením a následovníkem Ježíše Krista. Přijímáš? Slibuješ být věrným služebníkem?“
„S pomocí Boží slibuji.“