Recitativ

BARTOLOMĚJ a DAVID, usazení na zemi, vedle trosek piána.
BARTOLOMĚJ: Je mi líto, že jsem ti dal tu pusu. Promiň. Beze mě by se to nikdy nestalo. A chápu, že nechceš- že nejseš- že nemáš- (vzlyk)
DAVID: Bartoloměji--
BARTOLOMĚJ: Prostě se mi líbíš a já z toho měl strach a najednou jsem se neovládl--
DAVID: (konejšivě, ale rázně) Neutápěj se v tom tolik. Dobře to dopadlo.
BARTOLOMĚJ: V rámci mezí...
DAVID: Popravdě jsem si myslel, že ses tak stáhl, protože ta pusa byla tak hrozná.
BARTOLOMĚJ: (červená se) B-blbost!
DAVID: V tom případě bych, Bartoloměji, chtěl, abys byl můj kluk.