Zatím jen přání

Bosé nožky se komíhaly proti blankytné obloze pomalované beránky. Mezi palcem a ukazováčkem měla pampelišku. "Teď mám vlastní sluníčko, hele."
Ceirdil si povzdechl a podíval se na jihovýchod, kde vycházelo skutečné slunce.
"Díváš ty se někdy třeba na sever?" zeptala se sestřička a objala ho kolem krku. Popadl ji a vysadil na ramena. Zavýskla.
"Vidím - vidím - nic! Tvoje vysněné město ne. Je moc daleko."
"Jednou tam stejně budu bydlet," odpověděl.
"Až já tam budu bydlet, tak vylezu na úplně nejvyšší věž ze všech věží a uvidím celou Středozem!"
Postavil ji zase na trávu. "Na to jsou, Hvězdičko, mnohem lepší hory."