Dveře pootevřené, jakmile vykročím z výtahu.
"Ahoj babičko," šeptám. Myslím si, že jsem připravená, volala mi.
Tiskne si prst na rty. Poslední světlo chodby mizí s tichoučkým klapnutím zámku. V bytě tma.
Jen čtverec měsíčního paprsku v pokoji.
Špitá. Kdybych odpovídala stejně tiše, neslyšela by mě.
Sousedi nahoře něco uchystali. Vedle je špicl.
Jsem tu na noc, abych tu byla, až se to spustí. Hluk. Šum. Zvuky letadel. Říkanky.
Pouštějí to z nahrávky. Vědí, kde v bytě je a jestli je sama. Proto tma a ticho. Babička už teoreticky spí.
Bude to těžká noc. Zatím nikdy jsem ty zvuky neslyšela.
Bohužel tentokrát čistě reálně. Až si nejsem jistá, jestli tam to téma nakonec je. Ale co se dá dělat, nervy víc nedovolí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Au. :(
Gwendolína
Au. :(
Achojojo :( Napsané je to
Danae
:-(
Aries
:-(
Ou. Skvěle napsané.
kytka
Ou. Skvěle napsané.
*there there*
Blanca
Jauvajs. Realita občas dokáže uštědřit pořádnou ťafku. Silné, smutné.
Achjo. Tohle zní jako hodně
Terda
Achjo. Tohle zní jako hodně silnej kalibr. :(
Tohle nemívá úplně nejlepší
Kleio
Tohle nemívá úplně nejlepší konce... :(
Uf.
Profesor
Au.:(
Tak to vskutku nejsou
Faob
Tak to vskutku nejsou prázdniny... Trpké, těžké, bolestné. Vlastně je to věc, která mě neuvěřitelně děsí. Podalas klidně, až suše, o to je to vlastně mrazivější. Nejhorší je, že člověk nedokáže v takových situacích pomoct, vytrhnout dotyčného z nereality, v níž uhnízděn...
Všem moc děkuju. Je to
Zuzka
Všem moc děkuju. Je to bohužel teď součást života u nás v rodině. Kdyby měl někdo nějakou radu, naše uši jsou otevřené.