U vlaku

Na nádraží bylo narváno. Perón plný žen, starších, mladších; sem tam stárnoucí muž v klobouku či dospívající chlapec. Otcové vyprovázející syny, synové otce. Nicméně matek, manželek a dcer tu postávalo mnohem víc. Také snoubenek. Jako ona.
V okně vlaku zahlédla Josífkovu tvář. Důstojníci cestovali vozem druhé třídy, nikoli v dobytčáku jako mužstvo. Zjevně ji také uviděl, zamával jí. Usmíval se. Ostatně, byl voják. Tohle byl jeho úděl, jet do války.
Poručila si být statečná a také se usmát. Josífek nesmí poznat, jak se jí svírá srdce a jak uvnitř ní všechno křičí. Její zoufalý, bolestný smutek mu na frontě nepomůže.