Pokladní

Pokladní si k němu znovu přisedla asi o týden později.
„Proč jste minule neodjel?“
Pokrčil rameny. „Nevím, kam bych jezdil. Ani proč.“
„Něco vás tu drží? Ta vaše… životní láska?“ nadhodila opatrně. „Nebo banda vnoučat?“
Zavrtěl hlavou. „Nic mě tu nedrží. Ale tam mě nic neláká.“
„Na světě je spousta krásných míst. Pojďte,“ chytla ho za ruku, „koupíte si lístek a pojede na výlet. Večer jste doma.“
Než se nadál, stál u pokladny.
„Kam to bude?“
„Nejblíž, kam to jde.“ Přece nebudu utrácet za vlak, kterým nepojedu.
„Osm korun.“
Nakonec ten lístek nevyhodil. Schoval si ho do kapsy a odešel.