První stopa

Mirce došel kredit i hotovost.
„Můžu od vás zavolat tchánovi?“
„Tam jsme přece už byli,“ odpoví jeden policajt.
„Kašli na to,“ zavyje druhý.
„Tam jsme šli jako první,“ promluví třetí. „Když roky bráníte synovi vídat se s vlastní rodinou —“
„Ty už drž hubu! Pardon, paní Jovanová. Jděte domů. Pokud něco zjistíme, zavoláme vám.“
„Určitě jsem vám řekla špatně telefon.“
První se nadechne, druhý do zarazí gesten a bez komentáře přistrčí Mirce protokol.
Pevná linka správně. Mobil taky.
„Jendo, zavolej paní Jovanové, že jsme našli… aha, vy jste tady.“
Mirka zadrží dech.

„Ano.“ V hlavě má prázdno. „Je to můj manžel.“