Dnes se setkáme s Alex. Původně přijela jen na otočku, navštívit spolužačku Darju. Její život se tehdy zrovna octl na slepé koleji a Darja, jako správná kamarádka, jí nabídla azyl. A tak tu Alex žije na statku už půl roku...
„Víš, tehdy to bylo fajn.“ Alex utrhla snítku a přivoněla. „Všechno jsme dělali spolu, všechno.“ Usmála se, smutně. „Víš, situace mívám spojeny s různými vůněmi.“ Vzdychla. „Vidím to jako dnes. Modrá vanička, plná okurek. Myslela jsem, že mě trefí, když jsem ji našla doma. ‚Chtěl jsem ti udělat radost,‘ řekl. Radost! Neměla jsem nejmenší chuť zavařovat okurky! Pochopil. Umyl je, nakrájel mrkev, přinesl kopr… večer pak voněl octem a mrkví a…“
Polkla, zahodila kopr, pohladila psí hlavu a vstala.
„Kdy jen se to, sakra, pokazilo?“
Punti štěkl a položil jí pod nohy kus klacku.
„Díky, ty náš jedinej chlape. Chytej!“
... a neříkejte jí Sašo, to nesnáší.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Puntíček má pochopení.
Regi
Puntíček má pochopení. Rozhodl se Alex udělat radost tím, že jí dovolí, aby mu házela klacek.
Taky mám s vůněmi spojené
Aplír
Taky mám s vůněmi spojené vzpomínky. Ale i ty pěkné.
Jo, vanička okurek, lépe vana
mila_jj
Jo, vanička okurek, lépe vana... taky mám spoustu koprových vzpomínek, ale spíš těch dobrých... pěkné.
:)
Alešandr_Veliký
:)
Vůně dokážou vyvolat
Killman
Vůně dokážou vyvolat vzpomínky, to jo.
Tady se rádo přehání, ale
Faob
Tady se rádo přehání, ale skutečně mistrovský kousek, naprosto vtáhlo a současně připomnělo vlastní zážitky, ty střípky, kdy všechno bylo nějak jinak, zasazením do minulosti už krapet zrůžovělé, a pak ta otázka, kterou si snad v životě položil každý. Všechno velmi precizně zapadá, každé slůvko.
Moc dobře podané. Takové
Esclarte
Moc dobře podané. Takové vzpomínky na něco, co ani nebylo úplně ideální, ale celkově bylo všechno v pořádku, někdy kdysi dávno. A plno vzpomínek je určitě podbarveno vůněmi.