Vzpomínka na základku

Celé ty roky se na mě Adam díval trochu skrz prsty.
Protože jsem byla holka (a to je přece trapný).
Protože jsem neměla Lego (a to vaše společenské postavení dost ovlivní, hlavně když vám je sedm).
A protože jsem neuměla slepovat modely autobusů.

Přesto jsem byla jeho nejlepší kamarádka.
Protože jsem zvládala stavět domečky z klád (a nebála se bahna).
Protože jsem byla chytrá (a chápala matiku).
A protože když ve třetí třídě založil třídní knihovnu a začal v ní půjčovat vlastní dvoustránková veledíla, okamžitě jsem se přidala.

Takže dneska tady vlastně jsem jenom díky němu. Tak tedy - na Adama!