1. „Možná jednou“ aneb Nepotřebuju novou koloběžku

Je šestého ledna a v mém obýváku to vypadá jako po výbuchu.
Stromeček už takhle krátce po Vánocích svěsil větve, přestože ho zaléváme. Papíry a mašle po vánočních dárcích odpočívají v tříděném odpadu, cukroví ze stolku nenápadně, ale podezřele rychle mizí, v televizi běží Mrazík, za okny sněží a já se s nožem v ruce nenápadně blížím ke své oběti.
Ale to je prostředek příběhu.

V prvním lednovém týdnu mi přišel vánoční dárek, na který se skládala celá moje rodina - velká koloběžka. Na Vánoce tu ještě nebyla, protože se nejdříve musely sejít finance. Ale teď tu je, ukrývá se v krabici, ten dokonalý dárek na zimní období.
Ale dřív jsem ji přece pořídit nemohla...
Ano, to je pořád prostředek příběhu. Tak radši od začátku.

Pamatuju si, když jsem byla malá, tak asi v druhé třídě, tak měl bratr takovou koloběžku, dětskou. Byla to velká koloběžka a měla nafukovací kola a byla modrá. Taky sedátko měla. Já jsem chodila do výtvarky a tatínek mě odpoledne vyzvedával. Vždycky přijel na koloběžce a pak mi ji podal.
Koloběžka mě nijak neuchvacovala a už v onom útlém věku jsem podezírala otce, že mi koloběžku přiváží jen proto, aby se na ní po cestě mohl sám svézt!
Byla to sice lepší koloběžka než běžné, drncavé, ale můj oblíbený způsob pohybu to nebyl. Časem jsem přesedlala na kolo, jako snad všichni.
Pak mě z kola začala bolet kolena, stroj se přesunul do garáže, kde mu splaskly gumy a pohřbil ho prach.
Koloběžka mi hlodala někde vzadu v mozku, občas se vynořovala a zase zapadala.
Kdybych pracovala poblíž domova, tak si na dopravu pořídím koloběžku.
Mít tady s sebou koloběžku, to by se mi hned zrychlila cesta.
Tady ty malé elektrické koloběžky, to je ale pěkný vynález.
... jsem průvodce. Stačilo pár týdnů, abych změnila názor.
Tady ty malé elektrické koloběžky, to je mor, čert nám ho byl dlužný!

S velkou koloběžkou jsem se ale seznámila už před několika roky. Na Festivalu Fantazie v Chotěboři byla přednáška o koloběžkách - s živou účastí oněch zařízení.
Oproti té bratrově to byl docela rozdíl. Ono to jelo! Ono to brzdilo! Ono to bylo zajímavé!
Ukořistila jsem jeden exemplář a kroužila na něm po sále, učíc se přehopkávat z jedné stojné nohy na druhou.
Když přednáška skončila, musela jsem být z koloběžky odstraněna několika silnými muži a s tichým kvílením jsem pozorovala, jak mi mizí v dál... ne, přeháním. Ptala jsem se, co stojí (cena v řádech tisíců mi trochu vyrazila dech) a co je to zač.
Byla to Kostka a byla zelená. Měla první kolo větší a druhé menší. To je všechno, co si pamatuju.
Uložila jsem si ji v hlavě do škatulky "drahá zbytečnost, ale hezká" a dál jsem po ní ani nevzdechla.
Tedy...
Když otevřeli Decathlon, tak jsem si tam několik větších než malých koloběžek vyzkoušela. Na tom linu to jelo, ale nebylo to ono.
Možná jednou, až budu mít pořádnou záminku...

Pak přišel Covid.
Jsem průvodce, takže home office mě tak úplně nevytrhne. Párkrát jsem byla courat ulicemi Prahy s foťákem a je to pěkné, řeknu vám. Kdybych nebyla ten průvodce, tak by se mi takhle Praha bez turistů docela dost líbila.
Ale courat se nazdařbůh pravidelně mi přišlo nezodpovědné. Sedím tedy doma a zvolna blázním z nedostatku pohybu. Byla jsem zvyklá trávit hodiny venku. Jsem tu jako ve vězení. Chtěla jsem psát, nemyslí mi to.
Tak aspoň zkusím třeba kurýra pro nějakou tu rozvážkovou službu... berou i pěší. Kolo mám, ale když ta kolena... a je v garáži, zaprášené, pneumatiky splasknuté...
No, kdybych měla koloběžku, to je v městě jako kolo, stejně rychlé. A ty menší by přece snad mohly i do MHD...
Nebo aspoň si s koloběžkou zajezdit venku. Míň MHD, zodpovědnější, bezpečnější pohyb.
To vlastně není tak špatný nápad.
Ale... nemám moc peněz, teď. Tak se podívám na bazarech.
Nepotřebuju přece novou koloběžku...
Na Internetech na mě vypadla kupa klasických dětských koloběžek, nějaký ten malinký elektrický mor a...
Tohle je docela zajímavé.
Docela hezká koloběžka, za necelé tři tisíce. To není málo, ale není to ani nijak šílené. Jakpakže se to jmenuje... Mibo Crazy?
O tom jsem v životě neslyšela. Ale má takovej hezkej krk.
Tak se podívám na nějaké recenze.
(Jsem totiž ten typ.)
Recenze vyplivly něco málo o onom modelu, něco více o oné firmě... vida, Češi. A z Beskyd.
A potom recenzi Mibo Mastr, což má být skládací verze Crazy, jinak stejné jízdní vlastnosti.
Hm, skládací. To bych si někdy mohla pořídit. A kolikže to vlastně stojí nové?
Hrabu se v prodejnách koloběžek a nevyznávám se v tom moc. Chci něco malého, lehčího, levnějšího. Kapesní, ale ne ten mrňavej mor hroznej.
Kliknu na jednu stránku a vyběhne na mě seznam koloběžek, nahoře skládací... všechno dost přes deset tisíc.
Tak se zasměju a jedeme dál.
Ta bazarová Crazy vážně nevypadá špatně. A když se mi to bude líbit, tak až zase najedou turisti a bude příjem... uvidíme.
Dělám si hloubkový průzkum, čtu recenze různých typů. Tři tisíce na stromě nerostou, a chci si být jistá, že zvolím dobře.
Hm, tak ta Crazina je nějaký starší model, vždyť ty nové mají obě kola stejně velká. A proč to? Aha, hm, praktičtější v případě píchnutí, že si s sebou vezete jen jeden náhradní rozměr... a drží líp v zatáčkách.
Tak se podíváme po tom novějším typu, určitě někde na bazarech bude.
Nebo jak to říkali, Mastr? Zkusíme to taky...
Vyhledávač vyplivnul Mibo Mastr od Příbrami. Osm tisíc, au. Ale v plné výbavě, blatníky, obal (já potřebuju obal?) a je červený. Mám ráda červenou, je to hezká barva a je dobře vidět. Ale osm tisíc!
Ale... budou přece Vánoce, že jo! Třeba bych si ji mohla přát! Jako složený dárek, to by mohlo jít!
Hledám recenze na Mibo Mastr, protože jsem ten typ. Krutě se mi líbí, je to větší než kapesní, ale když to složíte, bez problémů vás vezmou do tramvaje a jde to složit snadno a rychle!
Tak ale osm tisíc taky neroste na stromě, jaké máme jiné možnosti skládaček? Mé bazar-fu je dobré, už dávno jsem překročila level 60.
Koukám na různé skládací koloběžky a pořád se vracím k tomu Mibu. Je těžší, pravda. Jakožto lehký prcek nosnost 150 kilo nevyužiju. Ale když mně se fakt líbí ten krk!
A heleme se, Mibo Royal? Mibo Split?
Ten Royal je zbytečně velkej. A Split je ještě větší.
Tak se podíváme na nějaká videa, ale bude to Mastr.

Po shlédnutí videí:
Není on ten Mastr nějakej... malej? Ale třeba je akorát. Ten Royal vypadá proporčně přiměřeněji. Ten Split je ale hezkej... ale do MHD asi ne. Chci MHD.
Tak se podíváme na nějaký bazar na Royal.

Internety vyplivly Mibo Royal za devět a půl, odněkud ze z Plzně. Má obal, ten teda asi potřebuju. Má láhev, tu nechci. Nemá blatníky a je bílý.
Bílá je docela nudná, ale aspoň je dobře vidět.
Hm, dilema. Mastr nebo Royal? Je pátý stupeň, obchody jsou zavřené, nelze vyzkoušet naživo.
Tak mi nezbude... než počkat.