Ztracená v hlubinách

Potápěla se a klesala ke dnu jako nějaká loď. Marně se snažila zachytit, marně tápala po jakékoliv římse, okraji či jiném záchytném bodu, který by jí pomohl vytáhnout se nahoru.
Ale byla to zbytečná práce. Spadla tam a už nebylo cesty zpět. Srdce jí tu a tam vynechalo úder, mozek vypovídal službu.
Doufala, že je to jen pouhý sen, pouhé bláznovství. Chtěla se vynořit na povrch, nebýt ztracená zde. Ale to nedokázala ovlivnit, osud už neležel v jejích rukách. Moc ztratila s jediným pohledem.
Hodně hlubokým pohledem.
Pohledem, kdy se Hermiona zadívala do očí profesora letvarů a bezhlavě se zamilovala.