světlušky mají lucerničky
a křesadélka když je tma
vykřešou jiskru posvítí nám
a tma je často tma nás má
Návrat je ohraničen bouří Hančiných chmur.
Markétu najdu až večer, schovanou poblíž sadu – rozmluvit ji nedovedu. Květy sladce připomínají pomstu pozřenou hlínou. Už sedm let sem nechodím.
„Pojď, vlaštovko, najdeme lepší schovávačku.“
Šípkový keř u hradeb roste odedávna. Živé věci nepodléhají snadno, ale já dobře vím, jak ze své moci vykřesat nejvíc. Pruty splétám do hnízda, otevírám chodbu přesně pro děvčátko.
Děvčátko proleze a konečně se usměje.
„Rozsviť sama,“ pobízím ji. Zvedá ručku, tlesknutí křídel – a světlo září jasněji, než její drobet magie má umožnit. Čerpá ji bez překážek, hladčeji, nově – a já nevím, zda cítit dříve hrdost či strach.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jé. Jednak je to krásný a
Aries
Jé. Jednak je to krásný a jednak obdivuju, jak jsi dostala techniku do magie
Děkuju, dalo mi to zabrat.
Jeřabina
Děkuju, dalo mi to zabrat.
Moc krásné... a mám obavy, že
Tora
Moc krásné... a mám obavy, že to nedopadne dobře. Jen nevím, pro kterou.
Díky. A HODRŠČ radí:
Jeřabina
Díky. A HODRŠČ radí: nečekejte od svých čarodějnic vždycky to nejhorší ;)
Já s myslím od začátku, že
kytka
Já s myslím od začátku, že tenhle příběh nemůže skončit dobře.
To je nádherný. A hlasuju pro
strigga
To je nádherný. A hlasuju pro hrdost.
A jó, ta tam určitě je taky :
Jeřabina
A jó, ta tam určitě je taky :)
Ona zase, abychom jí nekřivdili, nemá strach zdaleka jenom z toho, že ji Markéta přepere, ale taky z toho, že má vedle sebe sedmiletou jadernou elektrárnu a úplně si není jistá, jak přesně funguje.
Je to strašně krásně poeticky
Kumiko
Je to strašně krásně poeticky napsané. Moc dobré drabble.
Och děkuji! :)
Jeřabina
Och děkuji! :)