Výklenek: Štěstí na konci dne

Správce seděl opřený o strom a hleděl na hvězdy. Vítr se proháněl větvemi stromů a čechral mu vlasy. Děti spaly nedaleko schoulené v dolíku mezi keři.
Den byl překrásný. Od Habitatu urazili docela dlouhou cestu. Nevěděl, jak dlouhou vlastně, protože v Habitatu se vzdálenosti měřily stěží na kilometry. Pár kilometrů to možná bylo. Správce překvapovalo, že zde stále mohli volně dýchat. Děti běhaly kolem, honily se a lezly po stromech.
Jistý drobný problém nastal, když děti dostaly hlad. Správce toho o ekosystému vně Habitatu příliš nevěděl. Znal růže a věděl, že jsou jedlé. Naštěstí později objevil cosi nápadně podobného dýni.