30. Ni sníh, ni plískanice aneb Ruský maskáče hřejou i mokrý

Udělalo se konečně hezky. To znamená, že chvíli pořádně pršelo, aby pak teplota klesla na optimálních patnáct stupňů. A to už se něco podniknout dá, i když hrozí nemalé nebezpečí, že se déšť vrátí. Ať už radar tvrdí cokoliv.
V dešti se samozřejmě koloběžkovat dá, jen má tato činnost svá specifika.
Často vzpomínám, jak jsem asi před dvaceti lety byla poprvé ve Skotsku, samozřejmě s cestovní agenturou. Plná zkušeností z táboření a vodáckých výprav v Čechách, s mizivým rozpočtem a dosti základním vybavením jsem netušila, co mě čeká.
To, že jsem do kanad sehnaných z druhé ruky v army shopu měla žebrované bavlněné ponožky, protože se někde unosit musí, byla jasná chyba. To, že jsem neměla nic nepromokavého, bylo čistě z finančních důvodů, ale taky - v Čechách mi vždycky stačil ruský maskáč. On hřeje i mokrý.
To, že teď mám víceméně luxusní vybavení, je výsledkem sběratelské činnosti posledních dvaceti let a toho příjemného faktu, že se moje velikost drasticky nezměnila. (Některé věci se sice časem trochu srazily, ale to víme, že věci prostě dělají! To není mnou!)
Od oné první výpravy jsem byla ve Skotsku ještě mnohokrát a hlavně způsobem pokus / omyl jsem dospěla k závěru, jak úspěšně přežít déšť.
Za prvé - zapomeňte na bavlnu. Bavlna je sama o sobě příjemná látka, dobře se nosí, dobře se pere. S nadšením ale nasává vodu a tu si schraňuje pro podloudné účely na stará kolena. Kdo někdy promokl v bavlněném tričku, dá mi za pravdu. Ošacení je těžké, chladivé, neustále z něj tečou čůrky jižním směrem a je pořád stejně mokré!
Mokré bavlněné tričko nejlépe usušíte na sobě, zní vodácká poučka, a je to pravda. Ale taky tak trochu masochismus.
Nemluvě o tom, že světlá bavlna nabude pro své uživatele nepříjemně průhledného vzhledu.
Různé umělé materiály jsou na tom lépe. Vodu často s odporem odmítají a navlhnou-li, rychle ji zase vypudí. Tady pak záleží na preferencích každého soudruha; umělé funkční prádlo je relativně levné, dnes často i v líbivých barvách či vzorech. Mě osobně není na těle příliš příjemné a má jednu podstatnou nevýhodu - rádo přejímá pachy.
Různá merino trička jsou pro mě osobně příjemnější. Vlhkost sice nasají, ale ochotně předávají dál, ať už do další vrstvy nebo do atmosféry. Kromě toho udržují váš tepelný komfort. Jejich hlavní nevýhodou je to, že bývají drahá jako prase.
A, prosím vás, když máte silnější merino vrstvu (viz „noci jsou zde chladné, to abych si vzal teplé spodní prádlo“), ta mrcha vám nacucne a pak ne a ne zvládnout vytransportovat všechno pryč. A pokud se nehýbete, uvědomíte si, že hřejivost libovolného promočeného materiálu je jenom mýtus.
V létě se mi stále nejvíc osvědčuje materiál Silkbody, ale to buď musíte mít hodně dobrého známého na Novém Zélandu, a/nebo vyloupit banku, a/nebo sestrojit stroj času, protože asi před nějakými osmi lety se dala v Čechách sehnat v outletu za hubičku.
Nepromokavou bundu jsem neměla dlouho a teď ji mám.
Poslyšte, ať vám výrobce tvrdí cokoliv o hodnotě vodního sloupce a prodyšnosti, uvědomte si - ona se vám otěrem otře a bude aspoň trošku sáknout, dříve nebo později, a když se věnujete intenzivní fyzické činnosti, třeba koloběžkování, tak se vám nikdy nezvládne odtransportovat dostatečné množství tělesné vlhkosti.
Používáme-li nepromokavou bundu v teplých a mokrých podmínkách, jsme pod ní mokří skoro stejně, jako kdybychom ji neměli.
Proto se nejlépe vyplatí přístup „sestimsmiř“ a rezignované moknutí, kdy připomínáme vodníka.
Však ono to uschne.
A pro případ delší zastávky a hrozícího prochladnutí stačí vozit lehkou větrovku.
Větrovku, ne nepromokavou bundu. Ochrání vás před větrem, vytvoří vám mikroklima a vy se trošku zahřejete, byť i mokří. A je malinká a sbalitelná. I ta nejmenší a nejsbalitelnější nepromokavá bunda je poněkud objemnějších rozměrů.
Poslyšte, právě kvůli větrovce chodím občas očumovat obchody, tedy cyklistické. Ale můžu si vybrat mezi černou (je blbě vidět a když svítí Sluníčko, hrozně hřeje) a svítivě zelenou (nic proti viditelnosti, ale sítnice si vysloveně vypalovat nemusím).
Tak jsem nakonec sáhla do svých prastarých zásob a vytáhla... větrovku z roku 93.
Vypadá přesně jako větrovka z roku 93 (je to větrovka, ne šusťákovka, podotýkám), je celkem z kvalitních materiálů a honosí se příjemnou kombinací fialové a tyrkysové, ale tak to jsem asi nikdy neřešila.
Na nohách se mi dlouhodobě nejvíce osvědčují tenoučké neprofoukavé a nepromokavé kalhoty; prostě fungují a jsou rychleschnoucí. Ale dneska jsem ve své vyložené lenosti vyběhla do deště v legínách Lelosi, a to vůbec nebylo nepoužitelné!
Asi je do vlhkého počasí vezmu na milost.
... Jen ty boty.
Po dlouhé odysee se mi podařilo najít finančně přijatelné boty na koloběžku, a ony fungují.
Ale na vlhkém asfaltu jim klouže podrážka! Tak mi neubude než se nechat inspirovat zkušenějšími koloběžkáři a na předek si nalepit nějaký mechníček, nebo co.
No, to bude ještě veselo.
Poslední překážkou je vnější prostředí.
Jedete, ať už otryskáváni deštěm nebo těsně po něm. Mokrý asfalt vám při každém odrazu lehce klouzne. To zatracený stromoví kolem cesty, co přes něj šlo v zimě lehce vidět, je teď najednou až skoro uprostřed a při sjezdu se vám pokouší zavadit o hlavu. Nemluvě o tom, že přes něj dopředu prd vidíte.
Kaluže; prosím vás, kaluže sice můžete bez strachu projíždět, ale už se v nich tak lehce neodrazíte.
Pokud nejezdíte náhodou v holínkách.
Taky jste jen asi pět centimetrů nad povrchem, a já vím, že je to divné, ale jsme v Čechách, a některé kaluže jsou hlubší!
Nejezděte středem kaluží, to se snadno říká, ale když se vás přímo do něj snaží vmanévrovat bezohlední cyklisti...
Kaluže projíždíme pomalu, abychom nezpůsobovali záplavové vlny a podobné neřesti. Což ale může znamenat, že budeme muset přímo uprostřed provést šlap, pokud máte bavlněné ponožky, tak v tuhle chvíli doufám, že aspoň ne vroubkované!
Proto projíždíme kaluže rychle za vysoce vystřikující vody, která ohazuje cachtající se děti, zoufalé chodce, náhodné psy a okolostojící budovy. V takovém případě po projetí louže nezpomalujeme, naopak to pořádně rozšlapeme, abychom všem dotčeným objektům stihli ujet.
Já vím, budovy, říkáte si a smějete se, ale už vás honila chaloupka na kuří nožce?
Neposledním problémem, zvláště v tomto ročním období jsou slimáci, zvláště po dešti ve velkých počtech korzující po silnici. Nyní musí jezdec předvádět slalom; nechám na vás, jestli kvůli tomu, abyste se jim vyhnuli, nebo proto, abyste vhodně snížili jejich populaci.
Jen malé upozornění: slimáci kloužou.
Vyzkoušeno za vás.