Jak

"Seš padlej na hlavu? Tvojí ségrě může jít vo kejhák. Vysyp to. "
Jaruš do Kryštofa tepala slovy. Alena pohledem. Budova plovoucí na hladině Orlické přehrady byla děsivá, ale Kryštofovo mlčení v sobě mělo ozvěny časů, na které nerada vzpomínala.
"Ali, fakt chceš…"
"Chci," kývla. "Sny Gréty Majerové a zatopenej kostel. Ale pro vznik Katedrály bylo třeba ještě něco."
Nadechl se a konečně začal mluvit.
"Chci, abys věděla… Nenapadlo mě, že to Mojmír vážně udělá. Jen jsem si vzpomněl na jednu pohádku. Bohatýr chtěl věž, ale co ve dne postavil, to v noci víla zbořila. Dokud ovšem do základů nezazdil dítě."