Stojím v kuchyni s hrnkem kafe.
"Co budeš snídat?" "Vem si chleba s džemem a nebo sladký rohlík, můžeš si ho máčet." Hlava si odskočila do vzpomínek. Takhle vždy volala bábinka na dědouška v Tovačově. Do jejich slov pravidelně tikaly hodiny se zavěšenými litinovými šiškami.
Z hrnku se lehce zvedá poslední pramínek páry, jak tekutina chladne.
Snídani si posunu někam až...
Jen já a ten puclák v ruce.
Kdyby mě viděla bábinka.
Přímo slyším to její: "To my jsme snídali pravidelně, abys měla sílu na celý den, víš."
Jojo, až já taky budu jednou svým vnukům: "To za mých mladých..."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hezké, milé, nostalgické.
mila_jj
Hezké, milé, nostalgické.
Ovšem nejlepší je, když "za mých mladých let" začnou ta vnoučata.
Si piš, věk už na to mám,
mamut
Si piš, věk už na to mám, vnoučata také... ještě, aby trošku povyrostla a mohla poslouchat :D
krásné vzpomínání
HCHO
krásné vzpomínání
Děkuji :)
mamut
Děkuji :)
:)
Peggy Tail
:)
Krásně nostalgické.
Tlegy
Taky jsem si vzpomněl na dědovi sardinky a babiččiny třešnové knedlíky. Nikdo je už tak neumí udělat.
Naprostá pravda.
mamut
Naprostá pravda.
Náš dědoušek byl cukrář, vyhlášený. Jeho štafetky, pařížský dost, želé bonbóny, borůvkovou zmrzlinu... slin plná pusa.
A bábinčiny hanácké koláče... ááách
Krásné!
Peggy
Krásné!