Všeobecné spiknutí

„Au, ty seš aut, Viléme,“ lamentuje mentorka, „si udělám výlet do lesa, ne do prstence, tam je kamera na každým druhým stromě, a zbytky hodím zvířátkům, ju?“
„Zkažený? To se smí?“
„Nesmí, ale nikdo tě neuvidí.“
„To přece na věci nic nemění…“
„Mění, nemění, nebudeš zanesenej.“
Kdyby mlčel, nebylo by proč vyprávět náš příběh.
„Ty to tak děláš? Jakože… co se Dahua nedozví, jako by nebylo?“
„Odstup, satane pomatený,“ vyjekne jak kejklíř, co mu skřípnou prsty, „pana Serpense bych nikdy nezradila! A ven, dej si dva dny háó, ať se srovnáš!“
Zneklidněn klidí se, vida v jejích očích pobavený smích.