Dobrý konec?

Jak lidé řekli, tak udělali.
Naše voliéra byla večer přepažená napůl. Každý dostal vlastní misku, ale byla ještě menší než ta včerejší.
Smutně jsem se pustil do jídla, vědom si faktu, že bicas si kdykoliv může nalovit. Bicas totiž nemá žádný hendikep, jen u mě bydlí. Nechtěl mě nechat na holičkách, ale přes pletivo se sem nedostane on a ani jeho úlovky.
Vzpomínal jsem nostalgicky na staré časy, kdy jsem ještě mohl lítat a...
... a copak se to spouští ze stropu voliéry?
Ham!
Spokojeně jsem se olízl a zapředl.
Ještě mám naději.
Na mě si s nějakou dietou nikdo nepřijde!