Kikimoří verše

Marigoldovým denním chlebem bylo teď trpět Yennefeřiny nálady a Geraltovu zamlklost.
Oběma jim příliš záleželo na Ciri, než aby se na sebe čertili kvůli hloupostem, ale panovalo mezi nimi napětí, což Marigold špatně snášel.
Dlouhou cestu si alespoň snažil zpříjemnit skládáním veršů o dosavadních dobrodružstvích.

„Kam kikimora nohu strčí,
zaklínač se s mečem točí,
zachrání tak barda včas,
zaklínačtství není žádný špás.“

„Co se vlastně dělo, když jsem byla pryč?“ zbystřila po Marigoldových posledních verších Yennefer.
„Co by, nic zajímavého,“ odpověděl se básník. „Ale můžu ti o tom zazpívat na zlepšení nálady.“
Yennefer se zašklebila.
„To snad raději ani ne.“