Někde jinde

Ráno otevřu oči do šedavého neznámého. Někde tikají hodiny, vrčí lednička, šplouchá ve stupačkách. Ležím na gauči, zachumlaný v dece, kabát a kalhoty úhledně složené vedle na židli. Na stěnách visí abstraktní obrazy jasných barev, nic jako moje sportovní plakáty a fotky vinic a rodného města. Byt je přeplněný cetkami, starožitnostmi, hnědými složkami a knihami o magii. Nejsem doma, takže...
V kuchyni zavrčí kávovar a někdo zapne rádio.
"Už jsi vzhůru?" Zavolá Tichá vesele.
"Jo." Zkusím říct a místo jazyku mám šmirgl. Myslím, že ji nenávidím.
"Na to, jak těžkej jsi, toho moc nevydržíš, Kopecký." Rýpne si.
Určitě ji nenávidím.