Slůňátka

„Tatínku, ploším ploším, mohli bychom žatloubit?“ ptá se děvčátko tatínka v terénním automobilu.
„Jistě miláčku, vždyť víš, kde je klakson,“ odpovídá tatínek nepřítomně a dál upřeně kouká z okna.
„Ale né, já myšlím, jako všichni aby tloubili,“ upřesňuje malý diblíček.
Tatínek řekne pár slov do vysílačky, vzápětí děsný rachot. „Už všichni troubějí, zlatíčko.“
„A tatínku, já či teď, aby šlůňátka žaše běžela," žadoní holčička po chvíli.
„Už to nejde, poklade můj, slůňátka jsou moc unavená," vysvětluje tatínek.
„Tatínku, ploším ještě alespoň chvilinku, moč še mi to líbí."
Plukovník se vykloní z auta: "Roto, na můj povel, masky nasadit, poklusem klus!"