Chlupatí se mu zatím nedostali na stopu, ale Ferdinand Habr, mistr kasař, měl nervy nadranc. Když cestou na cosi šlápl a ozvalo se křupnutí, div nevyletěl z kůže.
Byla to ale jen hromada starých vysušených slimáčích ulit. Pár jich ještě rozdupl a pokračoval dál ke staré zapomenuté studni, aby tam uložil nářadí, kterým ten den vybral trezor šlechetného milionáře Skalského.
Neodbytný pocit, že je sledován, ho však neopouštěl. Rozhlédl se. Nikde nikdo. Jen kousek od místa, kde stál, uviděl slimáka, který si ho měřil vážným pohledem…
Ferdinand se posupně zasmál a zvedl nohu.
Křup!
Ferdinand zaplakal a nohu už nezvedl.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
jo!
Aries
jo!
že?!
Birute
že?!
Ha! Takhle na něj!
Arengil
Ha! Takhle na něj!
Taky si myslím. Co na tom, že
Birute
Taky si myslím. Co na tom, že kradl, ale šlapat po plžích je kruté (pokud ovšem člověku neplení zahrádku a to je taky o zlomeninu).
Ano! To si přesně zasloužil,
Julie
Ano! To si přesně zasloužil, kriminálník jeden, znesvětitel hrobů!
Pravda pravdoucí.
Birute
Pravda pravdoucí.
Třikrát fuj! Patří mu to, že
Aveva
Tohle hned tak nerozchodí!
Birute
Tohle hned tak nerozchodí!