Nevím, zda jsem živ
Smrt
Je čas setby. Jsa zasen radostí z konce války, měl jsem být předurčen k velkým činům. Znal jsem matčinu bezpečnou náruč a svět zdál se tak krásným.
Čas zrání. I toužil jsem po Praze a velké slávě, snad prken, snad plátna. Poznal jsem nebezpečné myšlenky a svět zdál se náhle tak hořkým.
A čas žní. Chtěl jsem ve verších bojovati za svobodu i sebe. Ale dali nám žlutou hvězdu a ústa nám ucpal celý svět. Svět mlčel před verši.
Tak zařízen je svět. Válka smetla nás všechny.
Kdo uzrál. Já ponejprve zralý...
Byl utržen a ochutnán. Karino, opustil jsem svět.
Lehce meditační drabble o básnikovi Jiřím Ortenovi, jemuž jsem věnovala nejeden kus. Jako student konzervatoře měl najednou zakázáno hrát, jako Žid zase psát. Ale i když múzy mlčely, Jiřího básně žíly dál, v tichosti jeho sešitů.
Části kurzívou jsou úryvek básně z jeho deníku.
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
do oblíbených
do oblíbených
Až tak? Díky!
Až tak? Díky!
Překrásné, smutné. Ortena
Překrásné, smutné. Ortena miluju a Tvá slova splývají s jeho. Moc se mi líbí čas zrání.
Kdybych si měla vybrat
Kdybych si měla vybrat jediného autora, jehož dílo tady zůstane, dost možná bych brala jeho. V jeho slovech je tolik všeho a vždycky z toho bolí srdce.
To je smutně krásný. <3
To je smutně krásný. <3
Kník. <3
Kník. <3
Velmi hezké a smutné.
Velmi hezké a smutné.
Díky moc!
Díky moc!
To je tak krásný a bolavě
To je tak krásný a bolavě ortenovský! <3
Velmi velmi dekuji
Velmi velmi dekuji
<3 au
<3
au