Je to tu už několikátá básnička na tohle téma, ale uvažovala jsem o ní skoro od začátku. Představuju si to trochu jako písničku.
Trochu naivní, ale tak nějak mi to ty kočičky navozují.
Jívové větvičky,
stříbrné kočičky,
zvěstují, že led už puká,
paprsek na okno ťuká.
Sice se ještě snad
své vlády nechce vzdát
nad zemí Morana stará,
brzy však zahyne,
po vodě odplyne,
pak už se dočkáme jara.
Stříbrné kočičky
na první včeličky
čekají každého léta,
když skřivan k obloze vzlétá.
Ať se jim v předjaří
na pár dní zadaří,
nyní, když závěje tají,
možná, že brzy zas
načas se vrátí mráz,
ještě se dost načekají.
Jen trochu větviček,
stříbrných kočiček
pro sebe si natrháme,
ať doma kus jara máme.
Možná do duše zas
vrátí se slunce jas,
potom se jara dočkáme.
Neodolala jsem a dokončila poslední sloku tak, aby byla symetrická s ostatními.
Jen trochu větviček,
stříbrných kočiček
pro sebe si natrháme,
ať doma kus jara máme.
Možná do duše zas
vrátí se slunce jas,
ponuré stíny se ztratí,
dříve než třešní květ
začne se rozvíjet,
až se nám jaro zas vrátí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Velmi krásně pojato!
Chrudoš Brkosl…
Velmi krásně pojato!
Děkuju mnohokrát!
Esclarte
Děkuju mnohokrát!
To je hodně zpěvné, k tomu se
Danae
Moc děkuju, nějakou v hlavě
Esclarte
Moc děkuju, nějakou v hlavě mám, ale nejspíš je ukradená.
:) pěkné
Tora
:) pěkné
Děkuji.
Esclarte
Děkuji.
Takové prosluněné a dává to
Kitsune's Sun
Takové prosluněné a dává to pocit jakéhosi svěžího kočičího vánku!
To je moc hezký komentář,
Esclarte
To je moc hezký komentář, děkuju.