Stvořitelé a vrazi

Cti svého otce, jak ti přikázal Hospodin…

Matej Bencúr podepírá otce. Spojuje je rameno, nedávná nesvoboda a minulost. Otec nevěří, že i krev.
„Prečo? Mohli nás zabiť!“
Matej už neutíká s rozbitým rtem se skrýt pod koryto. Netřese se před ožralým hlasem. Nepůjde spát do sena. Ale pamatuje, jak přijímala rány matka.
Výchova je respekt k otci.
„Otec, hovor!“
„Ma odbachneš, pošleš do basy?“ otec se chvěje. „Čo núraš? Kata umrzla. Ženu Dolina nepustí. Nie bez muža!“
Respekt není strach, syn otce neudeří.
„Čo kukáš, Kukúča? I tvoja mŕtva mater chcela!“

Z lesa zazní výstřel. Míří na Mateja, ale netrefí.