Černý jako pára

Šepot v uchu rozjařeně výská, proletěl se poli a loukami, sluncem zalitými úbočími, ve vzduchu udělá obrat a řítí se pln energie naplňujíc mě pocitem štěstí, elánu.

Tajemně zní hlas moře, ukolébává vlnami, které se pravidelně vrhají zpěněně na útesy, melancholie zataženého obzoru deštěm nejistoty omývá mou mysl.

Sykot páry a mihot plamene vyžene z hrdla řev zuřivce, neklidného, strhávajícího vše v cestě, který sežehne každou píď vášně a lásky, nezkrocený hřebec mého srdce.

Jako uhel vynoří se potají, neviděn, spřádá temná slova jako pavouk na noční báni novu, opantá mě svým libím pochlebováním – podléhám zlu; duše má spas se...!