Vrána, skřivan, čáp a sova

„… rovného si hledá,“ dokončil Myšák a nacpal Benediktýnce zobáček mletým kuřetem.
„Samozřejmě že sedá,“ řeklo Sovátko. „Bude sedat vedle albatrosa, ne asi! A nikoho nehledá, vran je všude hafo. To máš jako na Hromnice musí skřivánek vrznout, i kdyby měl zmrznout!“
„A ne?“
„Skřivan není kdovíjak chytrý, ale aby zmrzl jenom kvůli pranostice, tak hloupý není!“
„Na svatého Řehoře…,“ zkoušel Myšák.
„… loví čápi úhoře,“ odseklo Sovátko, „někteří ani k moři nelétají. Lidi by měli vymýšlet pravdivá úsloví!“
„Třeba?“
„Sova žije s myší, ačkoliv se liší!“
„Nejsem myš, ale Myšák! Sova žije s myšákem, než ji praští smetákem!“
Oba se rozesmáli.