Travou spálenou

Tam na obzoru býval tvůj domov.
Ptáci se slétají na tu paseku, hledají potravu v troskách. Světoví vůdci zaprodali svůj lid vzájemnému boji a kde dřív bujel ruch v ulicích, přetrvávající přísvit Čerenkovova záření ohlašuje předzvěst nukleární zimy. Vrátit se do zamořeného města nemůžeš. Možná zbýváš jako poslední.
Krouží ti nad hlavou a skřehotají, ale brzy i ty vrány pojdou na následky ozáření po požití radioaktivního masa. Začíná sněžit, k zemi se snáší moře ledových hvězdiček. Tobě v noci nezbude než se na holé zemi přikrýt jen kabátem.
A tak se touláš travou spálenou, nevíš, jak rozloučit se s létem.