Aby to dnes nebylo tak depresivní a spravili jste si náladu, přináším vám i poslední speciální bonus, snad se vám bude líbit. Když ne, nedá se nic dělat.
Představte si, že máte doma prvňáčka, který se učí číst, a chcete mu také napsat drabble, které se mu bude dobře (jednoduše) číst a kterému bude obsahově rozumět. Vaším úkolem bude napsat přesně takové drabble. Můžete předpokládat, že zná všechna písmenka, nebo také ne (jistě si vzpomenete na Ema mele maso). Text by měl být samozřejmě přístupný 6+.
- Co: text o 100 slovech pro začínajícího čtenáře (prvňáčka).
- Téma: není zadáno, lze tedy psát na jakékoli téma.
- Fandom: bez fandomového omezení. Ale samozřejmě by to mělo být zajímavé pro prvňáčky čili věková kategorie okolo 6 let. Nemusí to být ale nutně pohádka, spousta prvňáčků má rádo i např. encyklopedie, historii, vědu, detektivku, vtipy atd.
- Věkové omezení: ano 6+.
- Styl a obsah: Obsahu by mělo být schopno porozumět dítě okolo 6 let, ale i stylem by to mělo být vhodné pro prvňáčky. Čili jednodušší věty/slova.
S dcerou (prvňáčkem) se těším na vaše výtvory a přejeme pěkné drabblení!
P. S. Pokud má někdo problém představit si, co 6 leté dítě obsahově zvládne, tak např. s Harry Potterem 1 a 2 problém u nás není. Tak snad jsem vám pomohla:-)
Bonus pro 25. 4. 2024: První čtení
Toto téma bude uzavřeno 26. 4. 2024 v 23:59.
Bodíky můžete sledovat tady.
Nezapomeňte si přečíst FAQ.
V případě nejasností konzultujte Pravidla.
Metodika počítání slov
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Kontrolní otázka. Může jít i
Terda
Kontrolní otázka. Může jít i o korespondenci určenou pro šestileté (plus mínus autobus) dítě?
Určitě. Dcera ve slabikáři
KaTužka
My co jsme absolvovali s
Arenga
My co jsme absolvovali s dětmi první třídu za covidu jsme teď asi trochu vysmátí ;-)
Jo, tohle by mohlo být fakt dobrý (a ano, rodiče školních dětí to zvýhodňuje - ale proč pro jednou ne, že jo)
tak mě napadá, neměla KaTužka nedávno miminko? A najednou první třída? Ale co se vlastně divím, že jo... taky už mám všechny ve škole...
mimochodem máme doma čítanku pro 2. třídu národních škol z roku 1929 a pro 3. třídu z roku 1935 (anebo je to naopak) ... jako nechcete, fakt nechcete vědět, co tam je - před klukama jsme to raději schovali
Já to chci vědět!
ChaosPrince
Já to chci vědět!
naše šestnáctiletá dcera na
Arenga
naše šestnáctiletá dcera na to reagovala slovy: no ty vole, ty vole, no to je fakt depresivní, no ty vole
Tím spis to chci vědět!
ChaosPrince
Tím spis to chci vědět!
esi vona to nebyla ukázka z
Gwen
esi vona to nebyla ukázka z Malého Bobše.
Von by stačil i ten umrznutý
ChaosPrince
Von by stačil i ten umrznutý pobožný hmyz.
Nebo random Andersen.
Tady fakt umíme z jakéhokoli
neviathiel
Tady fakt umíme z jakéhokoli tématu udělat horror.
Naše společnost je flexibilní
Gwen
Naše společnost je flexibilní! Nemožné na počkání, zázraky do tří dnů, horor do večera XD
Tohle by mělo jít na placku
neviathiel
Tohle by mělo jít na placku
placka A5? Já totiž nedokážu
Gwen
placka A5? Já totiž nedokážu bejt stručná. Každé drabble je zápas o slova! A začínám nesnášet číslovku 100 :)
Broučci! *nenaloženě huhňá,
Gwen
Broučci! *nenaloženě huhňá, neb by pana Karafiáta nejraději... asi poslala k psychologovi*
ale tak Andersen je občas i dobře dopadnutý...
Tak v optice těch čítanek
Arenga
Tak v optice těch čítanek jsem pochopila, že ty příběhy pro děti byly tehdy asi takové drsnější, příště se s třemi dobrými konci nemazali
No to fakt zírám, ta rakvička
Esclarte
No to fakt zírám, ta rakvička už je přece ještě dál než udušený kohoutek nebo roztrhaná neposlušná kůzlátka.
Dřív bylo umírání součástí
Roedeer
Dřív bylo umírání součástí běžného života. To až my jsme ho začali strkat do LDNek a pryč z očí.
No dobře, ale až taková
Esclarte
No dobře, ale až taková morbidita...
Myslím, že jim to fakt tak
Terda
Myslím, že jim to fakt tak nepřišlo. Ostatně ještě moje ne zas tak stará babička je z generace, kdy lidi umírali na pro nás poměrně snadno řešitelné záležitosti.
Moje prababička, když mi byly
Aries
Moje prababička, když mi byly asi tak čtyři, mě bavila říkankou šla babička do městečka, koupila tam dvě jablíčka, dědečkovi hůl a Mařence hřebínek, svázala to do ranečku a měla z toho smrt. Zároveň to kreslila a výsledný obrázek vypadal jako lebka. Děsně mě to tenkrát fascinovalo a zároveň jsem z toho byla celá vyděšená a vždycky celá rozklepaná čekala, až dojde k pointě. Pak jí to myslím matka zatrhla, ale ona tím nic špatného nemyslela, prostě říkanka pro děti, zřejmě něco, co jí samotné říkali, když byla malá (konec 19. století), protože taková věc člověku utkví
Jo tu mi babička z tátovy
Terda
Jo tu mi babička z tátovy strany taky říkala. A vlastně mi na tom nepřišlo nic divnýho. Druhá babička mi jako hodně malý recitovala polednici. No taky mi s prababičkou několikrát vyprávěly jak umřel pradědeček na zánět středního ucha, protože mu to doktor nějak špatně píchnul (přelom 40. a 50. let). A já to jako dítě brala jako prostý fakt.
Jo, na Kytici byla expert
Aries
Jo, na Kytici byla expert moje babicka. A na historky o malym bratrickovi, co ji umrel, a o vlastnich porodech
to znám taky, babička mi to
Tora
to znám taky, babička mi to taky malovala
já musím psát vránu, já
Keneu
já musím psát vránu, já nemůžu prohledávat prvorepublikový čítanky na národní digitální knihovně, uveď aspoň, co tam je tak šokantního nebo kdo to vydal :)
správně! Zdroj a ideálně
Gwen
správně! Zdroj a ideálně odkaz! Zdepresujeme se sami ve svém volném čase!
Varování: smrt, úmrtí dítěte, smrt zvířete
Arenga
Umírající Srna v próze
Mrtvý otec o jehož hrob se nikdo nestará - poezie
Slepá s dítětem na hřbitově - poezie
Největší depka je ale krátká próza Bolela ho nožička - zdravé dítě spadne že stromu, zchromne mu noha a nakonec z toho umře a prosí rodiče, aby mu nohu do rakvičky nerovnali, a rodiče mu vyhověli a když umřel, udělali to tak a ani rakvičku malém zavřít nemohli
tyvoléééééé....
Gwen
tyvoléééééé....
Jo, tak nějak. Zírali jsme na
Arenga
Jo, tak nějak. Zírali jsme na to docela vytřeštěně já, manžel I šestnáctiletá dcera.
to je jak ty grimmovský
Gwen
to je jak ty grimmovský pohádky. ta vo koze a vom zlobivym dítěti, co mu musela naplácat máma i v rakvičce, protože sebou mlelo i v hrobě.
Vroucně souhlasím s tvou
kytka
Vroucně souhlasím s tvou dcerou.
Ale my četli ve třetí třídě výše zmiňovaného Bobše a tam taky byl bratříček v rakvičce a pak tatínek, na kterýho spad strom a taky málem umřel.
Jo a pak si pamatuju nějaký ruský povídky, ty nám četla soudružka dokonce ještě dřív, o holčičce, co jí za války zajal nepřítel tatínka a holčičku nechal, aby pro tatínka vybrala něco - myslím míček - ze dvou barev. Ona mu vybrala ten hezčí a netušila, že ho tím odsuzuje k smrti. Z toho jsem měla noční můry.
Já měla v dětství trauma z
Arenga
Já měla v dětství trauma z Diamantové sekery...
Mně stačilo Děvčátko se
Eillen
Mně stačilo Děvčátko se sirkami...
Fuj...
neviathiel
Fuj...
My měli Ježipetra jen německy
Lady Peahen
My měli Ježipetra jen německy, v tom jsem si moc nepočetla...
Bobeš, omg. Toho mi četla
Elluška
Bobeš, omg. Toho mi četla máma, když mi bylo asi šest, a hrozně plakala, když ten bratříček umřel (jí umřelo novorozeňátko přede mnou, můj starší bráška), a já jsem taky hrozně plakala. Myslíš, že ty tehdejší mámy, pro které byla smrt součástí života, časem otupěly? Jak se s tím srovnaly, jen vírou? Děsivý.
Co vím, tak tam šlo hodně o
Lady Peahen
Co vím, tak tam šlo hodně o to, že byla u emocí jiná znaménka než dnes. Příliš (ale i nedostatečně) truchlit prostě byla nevychovanost a sprostota. Lidé mají velkou tendenci projevovat soucit/lítost/pohrdání/pohoršení s ohledem na aktuálně platné společenské normy.
Projevovat navenek snad, ale
kytka
Projevovat navenek snad, ale že by společenské normy tolik ovlivňovaly vnitřní prožívání? Nemyslím si. Spíš to potlačení může způsobit další problémy.
Nepodceňovala bych sílu
Apatyka
Nepodceňovala bych sílu (Foucaultova) diskursu.
Ono se to říká, že to lidi
Arenga
Ono se to říká, že to lidi tehdy brali jinak, ale na jednom semináři to rozebíral doc. Nejedlý pro pozdní středověk, s tím, že z některých pramenů osobní povahy vyplývá, že tomu tak jako úplně být nemuselo, že ten citový vztah k dětem byl prostě citový, i když dítě bylo v té době bráno jako "malý dospělý" a že po zemřelých dětech tesknili a o ty, které měli živé měli normální přirozený strach. Ostatně ona i dost běžně zavedená praxe, že dítě dostalo jméno po starším zemřelém sourozenci - což se objevuje až do 19. někde až do počátku 20. století, souvisí s dobovou vírou, že se jim v tom novém miminku vrátila duše staršího zemřelého dítěte, že ho mají zpátky. To taky o něčem vypovídá.
Ale jak jsou lidé různí, tak bych řekla, že někteří rodiče fakt časem mohli otupět a někteří z toho prostě měli doživotní těžké trauma.
Rozhodně souhlasím, takové ty
Esclarte
Rozhodně souhlasím, takové ty názory, že lidé neměli až tak k dětem vztah, dokud trochu nevyrostly, jsou hodně jednostranné a nepřesné. Jsou známé různé projevy lásky k dětem, vzpomínám si třeba na paměti jisté šlechtičny (Marie Lidmila z Lisova), které vlastně pojednávají hlavně o jejích dětech od porodu či početí. A o všech, i těch, které pochovala, psala s velkým citem. Snad ale žili lidé přece jen v takové té víře, že mrtvé děti přijdou do nebe - slyšela jsem ještě ze 20. století o případu, kdy se rodiče utěšovali tím, že jejich kluk je teď andělíček, abyli vedeni k tomu, aby pamatovali na věci poslední a byli s tím smířeni.
Ovšem povídka s rovnáním nožičky do rakvičky mi přijde fakt strašně cynická.
Jo a teď si vzpomínám na pohádku Kdo je hloupější, kde vyčuraný sedlák obalamutil zámeckou paní tím, že prohlašoval, že spadl z nebe, ona se ptala na svého synka, tak jí něco namluvil a pak od ní vzal nějaké peníze, prý že synkovi na košili. Tomuhle jsem vlastně v dětství doopravdy nerozuměla, teď teda potřásám hlavou nad tak odporným hyenismem.
Narazila jsem na to ještě ve
neviathiel
Narazila jsem na to ještě ve 20. letech minulého století. Ale zachytila jsem taky nedávno pověru, že si stejně pojmenovaný zemřelý starší sourozenec vezme toho mladšího k sobě. Tohle by byl námět na folkloristickou studii
Kde ty jsi vzala
Tess
Kde ty jsi vzala šestnáctiletou dceru by mě zajímalo... vždyť je ti sotva... sotva třicet.
děkuju, ty jsi tak hodná!
Arenga
děkuju, ty jsi tak hodná! to mě fakt potěšilo
dceři bude po prázdninách 17, když jsem začínala tady na DMD, byla druhačka a naše nejmladší dítě, které je druhák teď, bylo v břiše :-)
a neměla jsem je nijak brzy ;-)
Já nevím, ty tady kazíš
Gwen
Já nevím, ty tady kazíš patnáctileté autory už dvacet let...
Když to tak čtu, tak jsem
Terda
Když to tak čtu, tak jsem mohla být drsnější a ještě bych byla dobově kanonická. :D
A kolik bylo na čítance
Roedeer
A kolik bylo na čítance trigger warningů, ha? :D
Kam se hrabou ty řady
neviathiel
Kam se hrabou ty řady nešťastných příhod v učebnicích angličtiny!
ha, mám nožičku! (výše
Keneu
ha, mám nožičku! (výše uvedená varování platí)
Bolela ho nožička
Tohle je jiná verze. Máme to
Arenga
Tohle je jiná verze. Máme to bez toho úvodu a závěru. Vlastní příběh je stejný.
To by se bezpochyby líbilo
Roedeer
To by se bezpochyby líbilo Tiferet, kdyby tu letos byla.
A já si říkala, že mi tady
neviathiel
A já si říkala, že mi tady někdo chybí!