Svědomí

Moře omývá pobřeží jako se omývá vina ze zakrvácených rukou. Tam daleko, kde rackové křičí ve svědomí z plna hrdla, leží útesy mé viny, na kterých se tříští můj život. Sny se mění ve vodní tříšť nočních můr a zpěněný příboj utápím v prázdných lahvích.

Moře hučí v mých uších jako poslední výkřik mé slabosti. Chodím jako mátoha po písku bolesti, kterou jsem způsobil. Uvědomuji si, jak bríza přináší ten tón bezmoci to vzít zpět.

Moře vrhá své vlny na zeď mého pokání. Jako Robinson na ostrově samoty rozjímám, že mě chytí. Chladný proud přináší změnu. Bouři, přijdi, já čekám.