Hrstka vzpomínek

Po vlastním otci mu zbývá jen hrstka vzpomínek. Ztratil jej, když mu bylo pět. Zlaté vlasy a rozesmátá ústa, co se vzdalují a přibližují, když ho vyhazuje a bezpečně chytá do náruče. Vyděšené modré oči, když ho vynáší z hořícího stavení zapáleného šípy Vandalů. Pohublé ruce, kterými mu podává poslední sousto chleba na úprku. Do hradiště dorazil už jen s matkou.
Upře oči na černé kadeře kupce, který před ním pevnými kroky prošlapává zasněženou cestu. Jeho otci se nepodobá ani v nejmenším. Kupec náhle otočí hlavu a usměje se na něj. Chlapcovo nitro zalévá bezpečné teplo. Šťastně se usměje zpět.