Správná motivace

Quentin uměl kout železo, dokud bylo žhavé. Jako kovář na to byl odborník.
Teď ve své drsné ruce sevřel ručku své znejmilejších. Opět žasl, jak je drobná. Zalitoval, že si dvoření odbývají na dvoře, kde je může kdekdo vidět.
„Ale kdyby to byl ten malíř, který za tebou běhá, patřilo by mu to,“ uklouzlo mu.
„Co?“
„Aby nás tu viděl.“
Dívka se mu zadívala odhodlaně do očí. „Kdybys byl na jeho místě a maloval, rodiče by nám spíš požehnali.“
Quentin tedy vyměnil kovadlinu za štětec a paletu.
Uspěl jako malíř i nápadník.
Natolik, že malovali i jeho syn a vnuk.